Divadelníci,
kterým není lhostejný osud jejich scén,
se rozhodli „jednat“ a uspořádali protestní
koncert na ploše před Národním divadlem.
Čekal jsem, jestli v pondělí
na akci budou nějak reagovat české deníky. Na
koncertu se pohybovali kameramani celostátních televizí
i internetové televize IDnes. Z jejich práce vzešel tento článek s videoreportáží . Dál
jen stručně: Právo (a Novinky.cz) – nic. Lidové
noviny – nic (ke koncertu samému; o iniciativě informovaly
19. 5. v tomto článku).
Alespoň krátce informovaly Hospodářské noviny.
Dopředu o chystané akci informoval Týden 15.5..
Respekt informoval ve dvou článcích na svém
webu.
Druhý z nich
už mluví o tom, že ministr kultury se chystá 29.
května přijmout zástupce protestujících
divadelníků. Už dříve se tématem v Respektu
zabýval např. Fabrice Martin Plichta.
Televize Nova o koncertu referovala
následovně: „Asi 300 lidí se dnes sešlo po poledni
u Národního divadla, kde protestovali proti údajně
podivnému rozdělování peněz do kultury v
hlavním městě.“ Už slovem „údajně“ v první
větě reportáže docela jasně naznačují, jak bude
vyznívat celý její obsah. K počtu účastníků:
ČT uvedla přibližně 2000. Stránky iniciativy „Za Prahu
kulturní“ uvádí číslo 4000. Podle mých
vlastních dojmů je skutečně odhad 300 lidí poněkud
málo. Musím ale poznamenat, že tam všichni samozřejmě
nebyli celou dobu – takže těch 300 mohli redaktoři napočítat
ve chvíli, kdy se sami pohybovali na místě koncertu.
Na téměř sedmihodinovém koncertu se ale většina
lidí nezdržovala po celou dobu – hodně lidí
procházelo po Národní třídě, přicházeli
a odcházeli. Přesto věřím, že spoustu z nich dění
zaujalo a zdrželi se delší dobu.
O problému samém se divák
z této reportáže nedozvěděl prakticky nic, zato však
jej redaktoři nezapomněli informovat, že „…řada lidí,
kteří podepisovali petici, v podstatě nevěděla, co
podepisuje.“ Redaktoři v tomto směru dokázali
perfektně využít i Pavla Lišku, který se (patrně ne
přímo k petici) na jejich kameru vyjádřil: „…já
tomu prdlačku rozumím…“. Nepříliš šťastné
vyjádření, jen co je pravda. Petici za odpoledne
podepsalo cca 1400 lidí (jen ještě k tomu počtu účastníků
uváděných TV Nova – tak trošku nesedí 300
účastníků versus 1400 podpisů…). Argumentovat, že
podepisující neví, co podepisuje, se dá
vždycky. Ale je to argument dost podlý a velice těžko
doložitelný. Kdyby redaktoři stáli u stolu a ptali se
každého, jestli ví, co podepsal, tak možná.
Ale vybrat si dvě náhodné dámy (u nichž je
odpověď předvídatelná) a nešťastníka Pavla
Lišku…
Prima ve svých zprávách
raději dala přednost návratu unesené Terezky,
zmizelým labutím a svatby v Dánského
prince.
Veřejnoprávní televize
informovala dle mého názoru nejobjektivněji
(jak se od ní ostatně očekává). „…Dnešní
happening je významný především jako
demonstrace toho, že i Národní divadlo se připojilo k
protestní akci, když jeho vedení podepsalo petici Za
Prahu kulturní. „Národní divadlo si je vědomo
toho, že je divadlo národní, proto chtělo také
zvednout prst a dát najevo, že něco není v pražské
kultuře, potažmo v celé české kultuře, v pořádku,“
prohlásil mluvčí ND Tomáš Staněk…“.
Úžasné názory lze
najít v diskusi pod touto zprávou na webu ČT
24:
„Dobře vám tak kašpaři. Pravda a láska opět
vítězí nad lží a nenávistí,
vážení umělci. Chtěli jste kapitalismus, tak ho
máte. Nevím co zase chcete?“. „Chtěli jste
svobodné podnikání, tak podnikejte a buďte
lepší než konkurence. A vůbec nesnáším lidi,
co se klaněli bolševikům a teď jim nemůžou přijít na
jméno. Prodejná část národa. Kdyby to
vaše umění stálo alespoň za něco. Ale stačí
si zapnout TV a řeknete si, tu je úpadek kultury. Za toto
chcete peníze? Poctivě si vydělávejte a nezáviďte
druhým, že mají víc. Buďte lepší. A to
je to co nejde. Tak běžte dělat pinkle někde do hospody.“
Nevím, jestli má smysl na podobné výlevy
nějak reagovat. Spíš asi nemá.
Na koncertu zazněla i písnička
divadla, které už ohlásilo svůj konec. Je to Semafor.
Tu písničku určitě všichni dobře znáte – zpívá
o těch toulavých zpěvácích, o jejichž
pracovní náplni „každej moula ví“, a
jejichž cíl je „schválený Národním
výborem“. Pokud Semafor opravdu zanikne, bude to určitě
škoda. Ale co se dá dělat? Když je kultura „něco jako
výroba rohlíků“ (jak říká M. Richtr), tak asi může přežít jen
mladý, podnikavý „pekař“. Ti staří si pak
můžou zazpívat leda tak „na rohu, ze sedm šesťáků“,
případně „za kilo tvarohu, za buchtu bez máku.“