Reklama
 
Blog | Vojtěch Basl

Palestiny opět skladem!

Ano, přesně tak. Nápis křídou na reklamní tabuli trafiky hlásá, že "PALESTINY" jsou "OPĚT SKLADEM". Ani ten vykřičník na konci tam nechybí. (Tedy ne že by v dnešním reklamním světě ještě něco překvapilo, když jsem se nedávno dočetl: "VÁŠ NOVÝ SOUSED UŽ BRZY - GLOBUS". Vidět tuto větu Galileo Galilei, asi by přehodnotil své teorie a vyhlížel by, kdy se druhý glób stane sousedem toho, po němž každodenně a pořád dokolečka kráčíme).

Ale zpátky k té Palestině. Dotyčná trafika ji zjevně má na skladu dokonce ve více exemplářích. K plnému pochopení je nutno vědět, že tato trafika v nejmenovaném českém městě se specializuje kromě nabídky tiskovin a tabáku také na cizokrajné oděvy. Vskutku ojedinělá kombinace. Z toho by mělo vyplývat, že "Palestinou" se zde zove šátek zvaný též "arafaťák" (většinou dovážený nikoliv z Palestiny, ale z Indie, a kdo ví, třeba za pár let z Číny).

Jenže jednomu to stejně nedá. I když rozum říká, že jde o šátky, myšlenka myška hlodá: Co když přece jen trafika inzeruje to, co by jí mělo být nejvlastnější? Co když jde o přehršel nových zpráv z Palestiny na stránkách seriózních i bulvárních deníků? Jenže to asi neprojde. Už jsme si nějak zvykli, že zprávy z tohoto regionu se objevují v médiích se slušnou pravidelností. Občas možná i zapadnou mezi články, že "Hasiči v Brně vyklidili polikliniku kvůli pepřovému spreji" a že "Schwarzenberg jde na operaci" a "Čunek" díky tomu "cítí šanci". V Hromech a Blescích bychom se dozvěděli určitě i mnohé další zajímavé skutečnosti. Co se děje někde támhle za mořem, to nás vcelku nezajímá. Nutno dodat, že se to dá i jednoduše ospravedlnit – máme občas svých starostí s Čunky, Paroubky a Klausy až nad hlavu.

To, že se nad Kenaanem (abych použil asi nejpůvodnější označení území dnes označovaného většinou jako Palestina) a přilehlými zeměmi "Kdysi úrodného půlměsíce" stahují mraky, to vskutku není žádná novinka, která by si zasloužila první stránku novin. (Tedy pokud ty mraky zrovna nejsou zvláště černé). Stahují se tam snad od nepaměti. Přesněji řečeno od chvíle, kdy Kain zabil Ábela (ano, můžete namítat, že až k Abrahamovi žili budoucí židé někde jinde, ale geograficky je to jen o pár set kilometrů). Tenhle region mezi Středozemním mořem a Perským zálivem je snad krizový opravdu od té doby, co do něj člověk vstoupil. A je to s podivem, protože až na čestné výjimky jako je např. údolí Jordánu a kdysi krásné libanonské cedry, je to velké množství písku a hodně kamenů. Kdysi ani člověk netušil, že pod těmi kameny někde hluboko je jakási ropa, a stejně už se tam hádali, komu že ta země patří. To, že nepatří nikomu a vlastně všem, protože všichni po ní jen chodíme a jednou se do ní vrátíme, to nějak nikdy nebrali příliš na zřetel. Mojžíš a jeho lidé se tam mlátili s Abímelekem, David s Pelištejci, Američané se Sadámem, Egypťani s Izraelem, Arafat s Izraelem, kdovíkdoještě s Izraelem…

Reklama

A tak, i když jsem psal o tom, jak nám média raději naservírují pikantní záběry nějaké celebrity, povědomí o tomhle krizovém regionu v nás určitě je. Odvážím si dokonce tvrdit, že průměrný Čech (myšleno ateista – dle průzkumů se počet ateistů v ČR pohybuje dlouhodobě asi okolo 63%) přece jen něco ze svatých Písem židů a křesťanů v hlavě nosí. Že slova jako např. Pelištejec (event. "Filištýn") někde v paměti přece jen má. Že tam možná má i povědomí, jak to byli "ti zlí", co mlátili "ty hodné". Ano, Bible nám nabízí poněkud jednostranný pohled na neustále válčící Blízký východ. Jak jinak, válčící strany její kánon netvořily společnými silami. Je ale důležitá (a to i pro ateisty) jako téměř jediný pramen, který z dávných dob Izraele máme, a který nám jasně svědčí o tom, že Kenaán byl vždycky půdou horkou nejen od slunce. (Horkou je i teď, kdy v Jeruzalémě napadl sníh).

Zkrátka: Ten nápis na trafice mě přivedl k následující myšlence: Ne že bych dotyčné trafikantce nepřál zisk, ale nejraděj bych byl, kdyby Palestina v trafikách, potažmo v denících, týdenících a měsíčnících skladem býti přestala. (Nemyšleno aby přestaly docházet zprávy z Blízkého východu, ale aby se tam konečně rozhostil klid a mír. Nebo, že bychom se alespoň jednou dočetli, podobně jako si přával pan Nepil, že "dnes se v Palestině nic, ale vůbec nic nestalo". Zbožné přání, že?)

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama